Hodnocení

Po závěrečné hodnocení organizátora aneb plky z první ruky

Dne 19. 9. 2015 v Karviné parku Boženy Němcové se uskutečnil již 2. ročník 6h závodu na koloběžkách. S klidným svědomím mohu napsat, že s pořádáním, tedy spíše vyběháním všech různých povolení na magistrátu mi ubralo hodně morálních sil a s přípravou mi ubylo pár psychických sil. Hold téměř sám jsem tlačil tu káru se jménem závod. Připravit závod, který se snaží být o trochu lepší, než minulý rok dá opravdu zabrat a vymyslet pro závodníky nějaké to zlepšení taky zabere trochu času. I když byly chvíle, že celý závod stopnu a nic se neuskuteční, vše se v dobré obrátilo a v hojném počtu jsme se mohli sejít opět po roce na startu 6h závodu na koloběžkách.
 

Teď pár slov k samotnému průběhu závodu. Po prezentaci závodníků, proběhlo z mých úst pár slov a celý peloton závodníků se vydal na zahajovací kolečko parkem. Po úspěšném zvládnutí prvního kola, přišel na řadu samostatný start. Start, který proběhl ve stylu Le Mans, tedy běh ke strojům a poté už se trhal asfalt. Bylo to až neuvěřitelný pohled a zážitek, jak někteří závodníci běželi naplno ke svým strojům. A potom už to jelo, celých 6h. Závodníci projížděli a projížděli, kola se jim zapisovala, občerstvovačka si myslím, že byla dostatečně zásobena a požadavkům závodníků se snažilo vyhovět na 100%. Asi největší lahůdkou byl banán se solí, ten byl nejžádanější hlavně ke konci závodu. V pelotonu závodníků se objevili jak velcí sportovní maniaci, až po klidné jezdce, kteří si závod užili na pohodu. Z mého pohledu je to velice důležitá věc, že spektrum závodníků zaujímá všechny, nehledě na výkon a stroj, proto tento závod doporučuji všem, kteří toto závěrečné hodnocení čtou a letos se nepřihlásili.

Zdravotník také nezahálel a ošetřil pár zranění. 2x odřené koleno od pádu na kluzkém asfaltu a jeden krvavý šrám. Ještě štěstí, že zdravotník byl přítomen, jinak sám bych to asi neošetřil, ale musel bych. Nakonec přišli očekávané křeče, které byly rozháněny Magnézkem, a že bylo potřeba, o tom žádná.
Ke konci závodu už bylo na závodnících poznat, že už toho mají fakt plný koloběžky a budou rádi, jak slezou ze stupátka, hodí si nohy hore a budou odpočívat. Všichni zaslouží můj obdiv. Po krátkém zdržení proběhlo vyhodnocení, předali se ceny, focení a konečné rozloučení. Báječný den s báječnými lidmi. Dnešnímu závodu odzvonilo a co bude příští rok, nikdo neví.

 Nakonec musí dodat, že v průběhu závodu byly některé záležitosti, které se povedli více a některé méně. Hold, hlava jsem tvrdohlavá a i když mi byla nabízena pomoc, nebyla z mé strany přijata. Nechci, aby to vyznělo špatně, sám za sebe musím poděkovat opravdu všem lidem, kteří se podíleli na tom zázemí závodu, tedy celému týmu Koloběžky ZP za půjčovnu koloběžek, dobrou náladu a povzbuzování na traťi. Mé rodině (mamka, taťka a sestra) za pomoc na traťi a v depu a v neposlední řadě pro mne moc důležitý člověk, moje přítelkyně Žanetka, která se nemohla zúčastnit, ale celou dobu před závodem mne psychicky dokázala podpořit a i díky ní, jsem to nevzdal a závod zdárně dokončil.